Úkol zde, na planetě pro každou lidskou bytost. Trénuji to každý den.
A jak to udělat? Když člověk zažívá brutálně nepřijetí takřka na každém kroku? Mám tu pro vás poctivý návod, jak na to. Sbírejte Šťastné myšlenky, a spolehlivě tyto myšlenky pomohou překonat chvíle těžké. Postup následující…
Fáze #1 NEPŘIJETÍ
Známe to každý. Jak to bolí, mrzí, znejistí, když člověk, kterého máme rádi, nás nepřijímá. A pořád by nás nějak chtěl opravovat. Jenže, jinakost je DAR, který nelze reklamovat. Jinakost se NEDÁ vyléčit, jedno-duše proto, že to NENÍ nemoc. Rozdíly je to, co nás spojuje. Diverzita je přirozená i ve zvířecí říši. Každý máme jiný úkol, a k tomu jiné (ne)talenty. Když už to víme, tak je jediná možnost, a sice, trénovat každý den, a odvážit se být sám sebou.
No, když nás někdo soudí a hodnotí, NENÍ to naše starost. Čtyři dohody, pořád dokola, že? Neberte si to osobně. Pozorujte toho člověka, který vám „to“ říká. Pozorujte tu situaci, a své emoce. Protože to celé tady je hra, divadlo, pohádka, příběh.
Jedu ty pohádky, aplikuji v praxi… beru to všecko jako ZKOUŠKU. Jasně. Jsem to já. Archetyp hrdiny… z pohádky o hloupém Honzovi. JO, jsem jako ten hloupý Honza… který má čas na všecko. Nespěchám. Jdu za princeznou. Nicméně nejde přece jen o tu princeznu, jde o to, aby tady byla legrace, abychom do svého katalogu zážitků a dobrodružství měli nové příběhy. A pak, třeba bude i ta princezna. Jasně, stává se, že čas od času prožíváme brutální nepohodlí. Doporučuji NEBOJOVAT, rozhlížet se a pozorovat, nehodnotit, a jen to přežít. Doslova…
Vše se děje pro naše dobro. Vesmír JE přátelský, a jen nás zkouší. Zkoušky to jsou, abychom prověřili sebe, jak moc to, čemu věříme, doopravdy věříme. A princezna? Ta bude naše anyway. Ta princezna totiž, to je Duše. Můžeme to tak krásně přečíst.
Fáze #2 PŘIJETÍ
Vida, když utečeme, nebo dokážeme nebrat osobně debilní nevyžádané rady lidí, kteří nás nepřijímají, objeví se lidé, kteří nás přijímají. A to je PŘÍLEŽITOST! Dodávají nám sebevědomí, a učí nás cítit tu emoci, jaké to je, když jsme v pořádku takoví, jací jsme.
Cestuji v čase. A sice tak, že si blaženou emoci z přijímání zvenčí nahrávám do Duše. Zapisuji a zakresluji myšlenkové mapy, a tím fixuji Šťastné myšlenky. Tím programuji mysl. Přepisuji neprospěšný a destrukční program z nepřijetí na přijetí. Soustředím pozornost a Lásku a energii na lidi, kteří mě přijímají a krmí Lásku a přijetím bez podmínek.
No, a to se hodí. Abychom následně ve chvílích nepohody ladili a přeladili na tuto přijímací láskyplnou frekvenci. Úžasná příležitost cestovat v čase. Minulost přepisuji, traumatizující zážitky tahám ze šuplíků, a dívám se na ně optikou jinou, a nahrávám rovnou NOVÝ program i tam, že jsem v pořádku, taková jaká jsem.
#3 SEBEPŘIJETÍ
Veliké finále. Sami se můžeme léčit. Nahrajeme si tu emoci přijetí a hledáme, činnosti, které nám dělají dobře a doladí, dovedou nás k této emoci, i bez člověka, který vysílá Lásku. Maminkujeme se sami. J Tak například já, cítím blaženost, když kreslím, a poslouchám muziku, o samotě, mám zázvorový čaj, s medem a citrónem. Absolutní blaho a propojení s celým vesmírem. Cítím, že ANO, umím sebe milovat. A najednou zmizí všechny ty neprospěšné myšlenky. Fokus. Pozornost na talent, na radost. Jasně, propady sebevědomí chodí pořád. Jenže, já už s tím nebojuji. Pěkně pozdravím, a pak. Šup… namotám debilní myšlenku na kouzelnou hůlku jako Harry Potter a odhodím pryč. „Janičko, odhazuj od sebe špatné věci.“ Poslední slova jedné moudré a hodné ženy, než odešla do nebe.
Utečte PRYČ od toxických lidí… jasně, budete sami třeba chvíli. Nicméně jak pořád dokola píšu. Vesmír JE přátelský. A jak asi vám má Vesmír, Bůh… poslat to dobré, když tam máte v životě binec. A tak pěkně poctivě si dělejte průběžně inventuru svého života, lidí a věcí. Kam dáváte pozornost, aplikujte SAMI radost a Lásku! Dýcháním, bytím, a rozhovorem přátelským, vy a mysl, mysl a vy… kdy VY osobně nakonec rozhodnete kudy dál. Jestli rovnou za princeznou, anebo si pokecáte s pocestným, piknikujete a blbnete a zpíváte a plavete v rybníku.
ZÁVĚR
Tím, že sebe přijmeme, vymaníte se ze závislosti na vnějším přijetí. Ocitneme se v bezpečí, jsme DOMA. Doma, ve svém srdci. Úzkosti a nejistota chodí, to ano. Se nedivím, když je ta moje mysl divoká, splašená. Někdy jedna jediná myšlenka může pokazit celý den. Nedejme se. Můžeme mysl, ego, vnímat jako zvířátko, které můžeme ochočit, vycvičit, aby nám sloužilo. NE naopak. Zvířátko zaměstnat. Krmit vlastním záměrem, prospěšnými myšlenkami o svém životě.
Dělám to průběžně, nakrmím svou mysl například novou písničkou.
Jako bonus, když si zrovna věřím, jsem imunní vůči kritice, hodnocení ostatních. A cítím ten poklad, že všechny, všechny, všechny odpovědi na své otázky máme ve svém srdci.
Pro jistotu posílám Šťastné myšlenky do zásoby, a připomínám vzkaz shůry, že stejně nakonec
„Všechno DOBŘE Dopadne.“
S úctou, Láskou a vděčností,
Jana Adolfová – Pastelková