Kdo to je? Kdo je Helenka? Naše paní recepční. To takhle čas od času, když už je toho na mě opravdu moc, Vesmír pošle do cesty někoho, kdo mi „to“ vysvětlí. Kdo mě slovem pohladí a rozpustí kompletně nějakou skutečně trefnou poznámkou mé chmury. No, a včera to byla právě Helenka.

Znáte recepční, ví všecko 🙂 … o všech. Proto většinou jen pozdravím, usměji se a uteču. Doslova! Je to s ní na dlouho. No jo, jenže tu dámu mám velmi ráda. Má dobré srdce. Spiklenecky mi doporučuje, třeba kdy má jaká firma dětský den pro zaměstnance, a komu mám zanést nabídku. Tedy povinná položka na mém týdenním check-listu: Jeden rozhovor s Helenkou. O čemkoliv. Velký úkol 🙂 !!!

Včera jsem šla okolo, nicméně skutečně VŮBEC, ale VŮBEC jsem neměla náladu si s nikým povídat. S nikým… a hle, Helenka… „Janičko! Tak jak to jde…?“ Uf. Tak jo, ať to mám za sebou, věnuji Helence trochu času, ale maximálně deset minut. No, jasně, byla to nakonec poctivá půlhodina. Můžu si na týdenním check-listu škrtnout jednu důležitou položku. A skoro jsem se styděla, že jsem chtěla uniknout té dáme, protože:

Celý Vesmír se pootočí, když nezištně darujete čas někomu, kdo má dobré srdce, a kdo Vás má rád.

Že přeháním? O nikoliv… Dejte najevo lidem, které každý den potkáváte a zdánlivě je „nepotřebujete“, svou pozornost, bude to velké. Bych Vám přála vidět ten úžas, to hmatatelné štěstí. Paní recepční, skoro plakala, jak byla dojatá. Udělejte to. A ten pocit si užijte…

Až za mnou třeba někdy přijdete do kanceláře (už to tu uklízím…), zažijete to na vlastní kůži. Paní Helenka Vás přivítá slovy: „Za Janičkou? Tudy…“ A úsměv, který Vám věnuje, Vás bude hřát ještě týden… Ale nikomu ani muk, bude to naše tajemství.

Krásné dny, a pamatujte, že stejně:

„Všechno dobře dopadne.“

Jana (Pastelková)