Neúčast nutná Publikováno: 4. 8. 2023 @ 16:15
Jo, tohle je dobrý název. Neúčast nutná. Jsou v životě situace, když naše NEÚČAST je řešením. Kdy naše NIC je všechno. Kdy naše spočinutí a rozjímání může zásadně proměnit bytí naše i těch druhých. Když nám někdo záměrně ubližuje, lže, krade, hrubostí a krutostí snaží se nás manipulovat, NEMÁ právo po nás vyžadovat, abychom se tohoto dění účastnili. Jednoduše nepřijdeme a hotovo. V podstatě se ani není třeba omlouvat. Túdle núdle.
Jednoduše ZMIZET je báječné a odvážné řešení. Které máme jako jednu z možností. Naše mysl se bouří, říká. „Běž tam, tentokrát jí to vysvětlíš. Třeba to není taková…“ Nebo. „Teď jí to všecko řeknu. Teď je ta chvíle, kdy mohu za sebe zabojovat.“ Blbost. Srážku s člověkem, který vám ubližuje, ať už úmyslně, nebo jen proto, že nezvládá vlastní život, nemůžete vyhrát. Je to jen mrhání časem a energií.
Ajaj. Tohle je hodně nepříjemné, přiznat si to. Jenže, je to INVESTICE do nového života. Vskutku poctivá zkouška toto. a já? tuhle zkoušku jsem ustála. tedy nemám z toho radost, nějak extra, ve smyslu, že já mám ty lidi ráda. I tyhle lidi. v podstatě právě tyto lidi potřebují NEJVÍCE lásky a soucitu. protože to svoje debilní (pardon) chování si musí nějak „vyžrat“ sami. Karma, no. Já se nějak vzpamatuju z té nespravedlnosti, jenže oni, oni to neví…… a já se učím nebrat si to osobně. a opakuji si. NENÍ to moje. každý máme vlastní zkoušky.
Jeden příklad, poctivý, z mého života. Stalo se tak před měsícem.
Zemřel. František. Potřebuji mu napsat. Mně to pomůže a vám to neublíží.
„Františku drahý můj, tolik mi chybíš, a pláču pro tebe, jo. potoky slz… a taky právě nyní, protože tu nejsi. Nejsi tu. a já, nedokázala jsem přijít se s tebou rozloučit. Neměla jsem dost síly, přijít. A tolik jsem si přála, setkat se s tvou rodinou. Kterou bych si přála považovat stále za svou. Františku. Miluji tebe. Miluji i tu rodinu. Tu rodinu, která mě nechce. NEROZUMÍM TOMU.
Cítím na hrudi své… tíhu, však poctivě pláču a dýchám a modlím se za tebe.
Respektuji, že mě tvá rodina mě (asi) nechce. Stejně ji však miluji a mám ji jednou provždy nahranou ve svém srdci. Oni to ví. Ví to. Vím, že to ví. Však osobní setkání za těchto okolností nemohu zvládnou. Proto jsem udělala jedno ze svých nejodvážnějších rozhodnutí v životě. Zodpovědné k sobě.
Nepůjdu tam. Nepůjdu se s tebou rozloučit, jak se to tu dělá. Rozloučím se s tebou JINAK. tak jak to potřebuji JÁ, tak jak to cítím JÁ. prosím, odpusť mi to, že jsem to nedokázala…
Vím, že ti to nevadí. Vím, že víš, že tě mám ráda. a taky vím, že kdesi tu jsi poblíž, a usmíváš se pod fousy šibalsky. a že máš i radost, kterak jsem tuto situaci moudře a šikovně vyřešila.
Bojím se. Moc se bojím. Asi není potřeba, aby mě takhle viděli. Zlomenou, na zemi plačící a volající o pomoc. Tohle ne. Tohle není potřeba. Popláču a pláču si tady…. u svíčky kostičkové a posílám ti tisíc Šťastných myšlenek. Prosím, vyřiď tam nahoře všem, všem, všem, ty víš… všem, že je miluju a moc mi chybí. Moc. Prosím, pošlete mi nějaké znamení, že jste v pořádku, a že se tu na Zemi nemusím bát. Cítím se někdy dost sama.
Zkusím to tady na Zemi. protože mě potřebují. Synové. vím to. je to vskutku nepohodlný ten život. Však krásný. Tento dopis daruji lidem. Daruji jim KUS svého srdce. Lidem, kteří o to stojí.
Ti, co nestojí o mou lásku a pozornost… ať jdou. Ctím jejich rozhodnutí, a v podstatě je to i jakási úcta a respekt. Nevnucovat se tam, kde o to nestojí. Je to tak v pořádku.
Vím, že ty a já se vlastně loučit nemusíme. protože se stejně potkáme. Nosím tě navždy ve svém srdci. Na flétnu ti zahraju ti na místě, krásném… někde venku, v lese…tobě i všem, co tam jste.
Stejně ale… Miss you. Chybíš mi moc.
Dědečku, Taťko…. prosím, odpusť, že jsem tam nebyla. nevrátím to. však vím, že se vše děje správně. a že to, že jsem svůj strach nepřekonala, že to JE v pořádku. Někdy prostě jsme příliš zranitelní, a to z nás dělá lidi. Lidi, krásné právě v té své jedinečné a dokonalé ve své nedokonalosti.
A já? už jsem dospělá. Už dokážu SEBE dát na první místo, abych mohla hospodařit se svou energií, a býti silnou pro ty, kteří o to stojí. Silnou a krásnou především pro mé děti, pro tvá vnoučata.
S láskou.
Jana.“
Okolnosti…
asi, už nejsou podstatné…
Opatrujte se.
Každý má právo. Nemít vás rád. To nevadí. Je to v pořádku. Dnes to tak a je, a třeba právě NEÚČAST může celou situaci proměnit. Kdo ví. Teď ale, nechte je být. Nedávejte jim pozornost. Třeba to pochopí, a zjemní se. A stejně věřím tomu, že mě mají rádi, jen to neumí vyjádřit. Kdo ví. Realita je to, čemu věříme. Jsem snílek. Nepoučitelný, snílek.
Není potřeba se nechat zas a znovu zraňovat. Prostě zmizte PRYČ. Pryč… pryč. Schovejte se do vlastní náruče. a srdce vám odpoví, duše pošeptá. co dělat. spíše v tomto případě, co NEDĚLAT.
Mysl se může zbláznit. Dlouhé a nekonečné hodiny, kdy mě pronásledovaly pocity viny, že jsem tam nebyla. Však ona se ta mysl nakonec uklidní.
Nepotřebujeme mysl krmit zbytečnými konflikty a setkáními s lidmi, kteří nás používají jen k projekci vlastní zloby.
Nepotřebujeme.
All you need is love.
❤️
PS: Život NENÍ soutěž o tom, kdo co (ne)zvládne. ÚLEVA přiznat si to, a ochránit sebe a přiznat, si že někdy prostě NEPOTŘEBUJI překonávat strach a zkoušky.
Dovoluji si být vílou, princeznou…. to je velice krásné. Jsem zranitelná.
Dovoluji si to opatrně, po letech machrování…. a proto o tom píšu.
Ženy, holky, už to nedělejte. Kašlete na to, co si kdo pomyslí. Tohle prostě nechci/nepotřebuji zvládnout. Jdu pryč. Jdu jinam.
Jinak jak by řekla Jindřiška: „O co ide?“
PS2: Svítím o sto šest… a vím, že se jakákoliv situace může proměnit. Právě tím, že se řešení odloží…. na. neurčito. Jak by řekla Shila. „Put on God.“