Mám ráda jedno-duch-é věci, situace. Život je už takový. A když někdo přijde a cpe mi složitosti světa, nemá šanci. Ano, může mě ona situace, člověk, otrávit, nicméně ty chvíle už zkracuji na minimum, a čas od času se mi podaří, k sobě takové lidi už vůbec nepustit, a situace… ty se snažím jen pozorovat.
Kafe, voda a oheň. Tedy, bez kávičky by to taky šlo ;). Jenže, říkám si: „To v nebi nezažiješ.“ Tedy čas od času nějakou tu dobrůtku pozemskou, přiměřeně, někdy i nepřiměřeně si dovoluji. JO! Každého cesta. Ta vůně, to mě baví. A když si libůstku dáte na pěkném místě, to je pak ta pravá pohodička.
A nyní, to nejdůležitější, tedy v mém subjektivním vesmíru, co bych vám ráda sdělila, a sobě připomněla. DOMOV. Si můžeme sebou brát na cesty. Když (tak jako já) míváte cestovní horečku, a trému, tak si dělejte check-listy. A já na svém soukromém check-listu mám KOSTIČKY. ❤🧡💛💚💙💜
Na obrázku vidíte. Kafíčko, pěkně horké barvičky, denní, na povzbuzení. Chladivé barvy na vodu, jo. Krásně můžete uklidnit svou mysl. Mně to například jede… zběsile ty myšlenky. A barvy vás ladí a spolehlivě naladí. a kostičky, ty zase spolehlivě uklidní. ta jednoduchost a řád.
sebou pokaždé vozím duhové barvičky, a dělám si podšálky, kam přijdu. i na obchodní jednání. když se blbě dívají, tak jdu pryč, a obchod přeci nebudu dělat s lidmi, kteří nemají pochopení pro genialitu cestovního domova umělkyně 😉
No, a když se jim kostičky líbí, šup šup, do košíku, a je to! Šiřte to dál. prosím… vy, co mě znáte. prosím. vy, co to tu náhodou přečtete. že kostičky JSOU poklad nevyčíslitelné hodnoty. a já to jinak „neumím“. Tedy umím, ale nechce se mi. nevím, jak už jinak ten business dělat, než pomaličku, poctivě a srdcem.
No, jde to tedy velice pomaličku, abych byla upřímná. Nicméně pomaličku, v mém soukromém vesmíru je SPRÁVNĚ. Jenže, svět je nějaký rychlejší, to zase jo, to zase musím přiznat, a proto potřebuji vás, „normální“ většinovou společnost, která mi maličko popostrčí to podnikání.
Zrušila jsem Facebook a LinkedIn a WhatsApp. Tři týdny před vánoci, v prosinci 2021. Můj jediný a poslední způsob marketingu. Jenže, mé zdraví je mi milejší a přednější… jedno-duše Duše už nemohla dál, vidět ty toxické reklamy atp. Mám takovou specialitu (vy co mě znáte.. víte, jakási „diagnosa“) a součástí jest, že má mysl neumím třídit a vyhodnocovat to, co je pro mě správné, důležité. Má mysl dychtí po informacích, jako E.T. mimozemšťan, v podstatě JSEM mimozemšťan, a tak se bohužel stalo, že se mi to tam tak moc… zaneřádilo, těmi kontrafaktuály, že do dneška mám brutální následky z toho, jak jsem své mimozemské nastavení mysli nerespektovala.
Tedy, jedu v úsporném režimu. Komu chybí mé příspěvky, často velice krásné, a barevné na Facebook/LinkedIn, prosím, pište mi na mail jana@famtoys.cz povzbuzení, a já mám v úmyslu, na tento blog psát. psát o tom, co mi nejde, a o tom, že je to SPRÁVNĚ, že mi to nejde, případně jde, ale pomalu, a JAK to řeším. Protože jako dospělá žena, která má stejné mimo-zemské nastavení mysli, jako ty děti PAS/AS/ADHD atp… mohu pomoci. ANO, to je ten důvod, proč jsem „musela“ prožít to, co jsem prožila, to JE důvod, proč jsem magorka (pardon) 20 let (slovy DVACET let) pracovat pro korporace střední i veliké, největší, price/profit driven business, sales, procurement, marketing…. no, a tak ony ty následky PŘIJÍMÁM jako DAR. protože ty symptomy, které mi ukazovaly, kde jsou mé hranice, a já jim nenaslouchala, se zhmotnily do megalomanských, nebezpečných rozměrů, a já? Už si nenadávám. A vím, že PRÁVĚ proto, že „musím“ s nimi spolupracovat, tak mohu se podělit o techniky, jak se z toho (doslova) nezbláznit.
Ano, mohu vám, holkám a klukům, na počátku tzv. dospělosti, ukázat, jak to (ne)dělat, na vlastním příkladu ukázat, jak se prosím, NEPŘIZPŮSOBUJTE SE té pomatené většinové společnosti. Prosím, nedělejte to jako já, před lety, i před pár týdny. Prosím, pojďme se semknout, a ukázat té většinové společnosti, pozemšťanům, jak se doopravdy žije, a jak náš hendikep může být DAREM pro společnost, ve smyslu, že například NESPĚCHAT je úžasný nápad, jak zachytit zázraky svého života.
Prosím, pište mi na mail, jestli vám to, co píšu dává smysl. protože se bojím, bojím, se sdílet svá niterná dobrodružství. Je to velice osobní, nicméně, kdybych zachránila (a to ty ambice rozhodně mám) život jedinému člověku, třeba sobě, tak to stačí. Ano, tím, že to takhle na plnou hubu píšu, zachraňuji SEBE.
Už nevěřím „odborníkům“. Nechci už, aby mi cizí člověk, který nezná mou duši, nevidí mi do hlavy, dával rady… místo nějakých prášků, své úzkosti řeším plaváním v řece… jo, podělím se tu s vámi. Mám rafinované cestičky, kterak nakrmit tu zběsilou mysl NE uklidnit. Když to přijmete, a SPOLUPRACUJETE, pak ta mysl se sama uklidní.
Jde o to, krmit ji tím, co MILUJETE. má neuvěřitelnou kapacitu. a když to pěkně řídíte a třídíte, pak například kontrafaktuály (zdánlivě nepotřebné informace) začnou mít jistý smysl. Kategorie, složky… no, o tom příště.
Tedy po hóóóóóódně dlouhé době článek. Snad to dám. zkusím to jako rituál. psát o tom, co (ne)umím, a o tom, jak poctivě každý, každičký den, děkovat za to, že jsme tu, a že DIVERZITA jest záměrem Stvořitele, Boha… Jo, o Bohu tu taky budu psát. Si zvykněte. Nemusíte to číst, nemusíte se mnou souhlasit. Nicméně víra v Boha = sebe (my jsme jeho ruce, nohy :))) , nebo můžeme „to“ nazvat jakousi POKOROU a VÍROU v něco vyššího, je jediným možným a krásným způsobem bytí a žití na této planetě. a je JEDNO, jestli jsi pozemšťan, nebo mimozemšťan.
V tomto časoprostoru se potřebujeme vzájemně. Já například se to tu učím, v té hmotě, a naučila jsem se, říkat si o pomoc, i ve složitých (pro mě) nečitelných sociálních situacích, a praktických dovednostech (třeba si za poslední dva roky nenakoupím, je to takový stres… nepředstavitelný). A potřebuji vás. A prosím, já, tak jako KAŽDÁ lidská bytost, si přeji, býti vám k užitku. Sdílet svá poselství z Vesmíru, sdílet své každodenní zázraky bytí, neb jako každá mince má dvě strany. Můj na dvě a půl strany dlouhý seznam symptomů, kompenzuje seznam superschopností a talentů, který mi bere dech, a za který jsem vděčná.
Umím rozmlouvat s vodou například… a dýchat společně s matkou Zemí. A to za ty boule a modřiny a společenské průšvihy, určitě stojí.
S Láskou, úctou a vděčností,
Janička Pastelková, t.č. u rybníka 😉
čtvrtek 10. březen 2022
PS: vidíte ten rybník? Je ZAMRZLÝ!!! a to jsem si vzala plavky, jakože budu plavat… no, nechám si to na Vltavu. :))) …. tedy, je to náááádhera na dívání, nikoliv však na plavání… 😉 Vidíte, hlavně ať je LEGRACE. si to člověk pěkně plánuje, a stejně se nám to všecko děje „samo“. Ahoj, konec zpráv.