Kunžak, náměstí. Vskutku báječné místo. Kavárna Kafíčko. Zase to kafe. No, jasně, čas od času by bylo dobré to kafe na týden dva vynechat, nebo třeba úplně, protože je to zdravé, pít vodu a čaj. Kafíčkový púst, nebo půst, nebo tak nějak. Jenže, pak uvidíte toto: 
Paní Hanka „odpovědná osoba“ vyšla ven na Sluníčko, darovala jsem pohlednici Všechno DOBŘE Dopadne, jak je to mým zvykem, a slíbila, že se zastavíme. ANO, asi tak za hodinku a půl, po česnečce a smaženém sýru s hranolky, v místním bistru… jsme tu zas.
Spatřila jsem, že ta má pohlednice už tam JE a SVÍTÍ v tom kafíčkovém prostoru. Naprosto dojatá jsem. Děkuji.
ANO, pohlednice „Všechno DOBŘE Dopadne.“ poctivě pěkně po světě českém a slovenském se šíří. A já si dnes uvědomuji, co jest Nirvana.
Pěkně se posaďte. Konečně vám to někdo vysvětlí, a to jsem JÁ. Janička Pastelková. Tedy, NIRVÁNA … můžete ji zažít (asi), když budete tak deset let meditovat v himalájském klášteře a zpívat ÓM, a tak dále, Ganeshovi a Shivovi… a jíst nějaké placky či co a pít vodu. Nevím, co tam papají.
Nirvánu, ale můžete zažít i JINAK. Návod:
Přijeďte do Kunžaku, dejte si smažený sýr a hranolky, popovídejte si s paní pokladní v Bistru Šindelář, a panem kuchařem, a pak tradá do místní kavárny viz. výše, na DORT a KAFE. Je tu MOAK káva, ze pražírny sicilské z Modiky. A paní Hanka, usměvavá vám nabídne dortík. K tomu Slunce svítí. A já si uvědomuji. JAK??? Jsme mohli dopustit zavření kaváren, cukráren, bister a restaurací.
Mně to přijde jako vrchol evoluce, dát si s někým, koho mám ráda, dobrůtku, nechat se obsloužit, a jen tak BÝT. Bože můj, snad už to TEĎ lidem doopravdy dojde, že život je o SETKÁVÁNÍ.
Venku, je TAK krásně, a poslední, co mě napadá, právě skrze setkávání s lidmi, si můžeme uvědomit svou hodnotu, lépe pochopit svou cestu, co jest pro nás důležité, a trénovat své talenty a vnímat, kterak máme každý svůj JINÝ úkol, poslání. A k tomu také JINÉ (ne)talenty a nadání.
Inu, je veliká RADOST vidět paní kavárnici, kterak obsluhuje s láskou ty lidičky místí i nás, poutníky pražské.
Děkuji tomuto dni, kdy jsem si uvědomila, zas a znovu, že úplně stačí SVÍTIT, světu. Sviťme.
„Kde jest světlo, tma mizí bez boje.“
Moudře říkával Jan Ámos Komenský. A často připomíná a učí moudrý astrofyzik a mystik, můj báječný přítel, Áda Inneman (najděte si jeho přednášky na YouTube). Každý máme svou cestu, cestičku. A každý můžeme posvítit, svítit, odpočívat a zase, svítit.
Tak ahoj a Šťastnou cestu. Světýlka, světlušky.
Tak snad mi to psaní vydrží 😉 Pište, povzbuzujte. Nějak mě to začíná bavit.
AHOJ,
Janička Pastelková t.č. svítící… skoro spící. Dobrou noc.